Kauce pro distributory pohonných hmot, a zejména pak její výše, patří mezi nejdiskutovanější části novely zákona o pohonných hmotách. Bez složené kauce (bankovní záruky) totiž nemohou distributoři vykonávat svoji činnost (Jaké sankce Vám hrozí, pokud nakupujete od neregistrovaného distributora?).Již od roku 2012, kdy se o zavedení kaucí začalo diskutovat, se na ni objevovaly diametrálně odlišné názory.

Kauce pro distributory a jejich výše

Ministerstvo průmyslu a obchodu České republiky, Ministerstvo financí České republiky (Ministr průmyslu a obchod Kuba a Ministr financí Kalousek), zástupci státní správy (Generální finančí ředitelství) a zástupci České asociace petrolejářského průmyslu a obchodu (dále jen „ČAPPO“; např. článek v Petrolu) navrhovali kauce co možná nejvyšší (až 30 mil. Kč) bez jakýchkoliv výjimek. Objevovaly se např. návrhy na odpuštění kaucí dlouhodobě podnikajícím subjektům nebo na snížení kauce takovým subjektům, popř. alespoň úročení kauce složené na účtu celní správy (viz pozměňovací návrhy k novele zákona). Znovu se objevila otázka, zda nepožádat Evropskou komisi o výjimku při zavedení přenesené daňové povinnosti pro prodej pohonných hmot.

Zástupci menších distributorů např. Společenství čerpacích stanic (dále jen „SČS“) s podporou Hospodářské komory České republiky a Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) upozorňovali na možná rizika neúměrné zátěže (způsobenou výší kauce) na menší a přesto poctivé distributory. Také Asociace malých a středních podniků a živnostníků České republiky ve svém stanovisku žádala diferenciaci mezi povinnými subjekty ke skládání kauce.

Diferenciace mezi poctivými a rizikovými subjekty aplikuje např. i OECD ve svém BISEP modelu, který je založen na spolupráci mezi správci daně a daňovými subjekty. Ty jsou děleny dle míry jejich spolupráce (spolupracují/nespolupracují). Nespolupracující jsou formou zákonných restrikcí nuceny ke spolupráci. Naopak na základě klientského přístupu by subjekty spolupracující i nad rámec zákonných podmínek neměly být neúměrně zatěžovány. Rovněž lze zmínit závěr Cremer a Gahvari (1994), kteří se zabývali vlivem daňových podvodů na optimální zdanění. Autoři se zaměřili mj. na strategii kontrol a navrhují zvýhodnit subjekty, u kterých byly kontroly v pořádku a naopak.

Odhady – kolik mělo zůstat distributorů?

Státní správa tento argument nevyslyšela a oponovala tím, že pokud se někdo na tomto trhu pohybuje delší dobu, neměl by mít problém kauci složit v požadované výši. Rovněž tak Poslanecká sněmovna nepřijala pozměňovací návrh poslanců Chaloupky a Babáka na snížení kaucí na 10 000 000 Kč. Důvodem mohl být i argument jednoho z předkladatelů poslance Kubaty, který tvrdil, že by pro poctivou firmu s několikaletou účastí na trhu nemělo být problém získat u bankovní instituce garanci s úrokem 0,4 % p. a., což představuje roční výdaj ve výši 80 000 Kč. Odhadoval při tom, že na trhu zůstane přibližně 1 000 subjektů.

Skutečnost – kolik zůstalo distributorů?

Po zavedení kaucí však došlo k jejich dramatickému poklesu. Z původního stavu 1.950 distributorů byl počet ditributorů snížen na cca 160 a tento stav trvá až do dnešního dne (Celní správa).

Konečný dopad na trh s pohonnými hmotami byl jedním z hlavních důvodů, proč skupina senátorů napadla novelu u Ústavního soudu České republiky a požadovala její změnu. Hlavními argumenty jsou destruktivní dopad na podnikání v tomto odvětví, možné protiprávní nastavení kaucí s ohledem na rozsudky Evropského soudního dvora a nedůvěra v předložené argumenty předkladatelů novely. Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. Pl. ÚS 44/13 zrušil výši celoplošné kauce od 30. června 2015, neboť dle ústavních soudců kauce ve stávající podobě neobstojí v testu proporcionality, což zakládá protiústavnost. Na trhu totiž jsou též poctiví distributoři, do jejichž podnikání mohla novela necitlivě zasáhnout, neboť výše kaucí nejsou stanoveny diferencovaně. Kauce jako možný nástroj však nebyla zpochybněna, což vedlo ke snížení požadované výše na 10 mil. Kč.

Snížené kauce – 10 mil. Kč pro menší distributory

Výsledkem nálezu Ústavního soudu České republiky je změna zákona o pohonných hmotách. Distributoři mohou od 1. 7. 2015 požádat o snížení kauce z 20 mil. Kč na 10 mil, Kč, jsou-li splněny tyto zákonné podmínky (§6ib):

a) registrace distributora pohonných hmot. Tato podmínka musí být splňována nepřetržitě po dobu alespoň 3 po sobě jdoucích let bezprostředně předcházejících dni podání žádosti o snížení kauce. Nabídka platí i pro distributory, kteří v listopadu 2013 nezískali registraci distributora PHM.
b) distribuce pohonných hmot v objemu nejméně 300.000 litrů a nejvíce 3.000.000 litrů za kalendářní čtvrtletí. Požadavek na minimum musí být splňován nepřetržitě po dobu 12 měsíců, aby se eliminovaly spící společnosti tzn. subjekty založené účelově pro podnikání s PHM, které však distribuci nevykonávají.
c) ekonomická stabilita a
d) spolehlivost osoby vykonávající významný vliv na řízení distributora pohonných hmot.

Jak jsme se na tom podíleli?

Naše společnost se po celou dobu podílela na tvorbě novely zákona o pohonných hmotách. Byli jsme zváni na setkání do Parlamentu České republiky (např. Hospodářský výbor) a také na jednání profesních organizací ČAPPO (Česká asociace petrolejářského průmyslu a obchodu) a Společenství čerpacích stanic ČR – SČS (dnes Unie nezávislých petrolejářů ČR). Jsme v pravidelném kontaktu s Celní správou České republiky a podíleli jsme se na nastavení pravidel pro vyplňování hlášení, kde musí distributoři evidovat údaje o nákupech a prodejích pohonných hmot.

K poslechu záznam z Hospodářského výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu české republiky s naší aktivní účastí.

Větší část textu byla převzata z disertační práce Pavla Semeráda – Podvody na všeobecné spotřební dani u pohonných hmot (pdf), na který máme autorská práva ©2014.